Zdravím národe,

tak letošní Motodění je bohužel již minulostí. Dovolím si tedy malé shrnutí a pak sem doplním další udaje, včetně fotek.

Počátek se mi zdál poněkud rozpačitej, o pul jedný byly u kostela 3 stroje – už sem začínal mít obavy, že se lidi bojí hrozby, která Motodění provází od začátku – deště. Ale lidi, udělali ste nám fakt radost, kolik se Vás sjelo, je vidět, že nejste žádný máčky a ačkoli pokaždý dojilo, tak se nebojíte to risknout zase – za mě palec nahoru. Kolem jedný už bylo parkoviště solidně zaplněný a začala tradiční mše. Během ní se sjížděli další odvážlivci a čekalo se na vyjížďku.

Trasa byla super, Mokrouš našel schopný cesty a bez jakýchkoli problému se se zdárně prokousali cca 80 kiláčkama vysočiny a tradá do jablonný, kde mezitim druhá banda zprovozňovala pípy, udírnu, techniku – zkrátka vše, co je potřeba k super večeru. A ten se povedl … a dokonce i počasí nám přálo a tradičně zapršelo

Před začátekem produkce Zelný páry se uspořádala první soutěž – jízda pomalosti. Tu vyhrál Temelínek na  Thunderrace (a pakže se na bezmozku nedá jet pomalu:-D ). Po První soutěži se po mírným časovym zkluzu přiložilo pod kotle a rozjelo se to na  Zelenou páru. Kluci nezklamali – naopak. Dost lidí pařilo na parketu. A co sem si všimnul, tak i tom nejprudším dojáku…

Následovala další soutěž – chůdy. Vydrápat se  na chůdy a pak ještě s nima na  kopeček vysypávanej šterkem neni fakt prdel, jak se o tom dost lidí přesvědčilo. tuhle zběsilost vyhrála moje maličkost.

Blížil se hlavní bod večera – Judast priest revival. pánová, před Váma sem musel smeknout. To, co se tam rozpoutalo nemělo chybu… každej zapomněl na prutž mračen a pařil jak vzteklej. Pivo teklo proudem, klobásy ubejvaly, gulášek jakbysmet o panácích se raději nebudu vyjadřovat:-D

Třetí soutěž – zatloukání hřebíků vyhrál zcela vyjímečně opět zase Temelínek (mám pocit, že nedělá nic jinýho, než že pomalu jezdí na motorce, na nádrži má přikurtovanej špalek a do něj za jízdy řeže hřebíky – tímto ho prosím o vysvětlení)

po Judasech se začla chystat stálice motodění – žďárská Fuga. a jako každej rok super zážitek. Lidem se kolem čtvrt na tři, kdy dohráli ani nechtělo dom. Mezitim se stihla i srazová klasika – chlemtání chmelového moku na čas.Jak v pánském, tak v dámském provedení.

Závěrem mého shrnutí bych rád poděkoval sponzorům, lidem,  všem, kteří dorazili, kteří se bavili a hlavně těm, kteří přispěli do kasičky pro Kubíka na jeho léčbu.  A když sem viděl Martinu, jak se probírá tou solidní hromádkou, tak bylo vidět, že motrokáři nejsou jen žádný hovada a dokážu pomoci tam, kde je třeba. Za tohle ještě jednou velkej dík, páč bez Vás, lidí, by to nikdy nebylo ono.